Bitva o Libertalii

Předvečer Bitvy
Jelikož samotný výpad proti britským lodím byl naplánován až na noc, večer před ním měli kapitáni spoustu času na přípravy. Posádka Risen Wing se příliš nezapojovala, její muži se spíše starali o sebe a své nově ozdravené duše. Indiáni z Černočerné Nejčernější Perly byli sproštěni okovů, aby se mohli volně pohybovat po celém Isla del Libertad. Někteří sestavovali podivný přístroj složený z dutých bambusových tyčí, který ze všeho nejvíce připomínal varhany, jiní roznášeli Siržonovo Slovo:
„My, občané Parybiqu,
v čase obnovy samostatného parybického státu,
věrni všem dobrým tradicím pirátským i indiánským,
odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Parybique
v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody
jako vlast rovnoprávných, bílých i rudých, svobodných občanů,
kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,
jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti,
jako součást rodiny světových demokracií,
odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství,
odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
prostřednictvím Siržona Frenk Lina a dalších svobodně zvolených zástupců přijímáme toto Siržonovo slovo.“
Když se obyvatelé Libertalie ptali, co to znamená, protože nerozuměli termínům jako „Občanská Společnost“ nebo „Právní Stát“, indiáni jen krčili rameny, že si také nejsou jistí. Prý se ale jedná o body, které chce Siržon prosazovat, pokud by byl zvolen prezidentem. Na otázku, zda dělá nějakou kampaň, či co, odpovídali indiáni jasně: „Kampaň?! Neděláme žádnou kampaň!“. Nikomu to moc nedávalo smysl.
Mnohem spíše pak všichni slyšeli na pozvánky k „Otevírajícímu Koncertu“, který pořádalo Santo Sombrero. Chtěli hudbou všechny inspirovat k nadcházející bitvě a tancem všechny pořádně rozehřát, aby si pak nic nenatáhli. Tento koncert byl navíc věnován památce posádky Dlouhýho Hada, který Santo Sombrero doprovázeli na jejich lovu na obřího korýše známého jako El Eviatano.
Jako první zazpíval svojí vlastní skladbu první důstojník Scotty, zatímco dirigoval orchestr Santa Sombrera svým claymorem:
https://soundcloud.com/adam-snellgrove/balada-o-severanech
Poté ho vystřídal Chésus a v krátkém muzikálu o bitvě proti El Eviatanovi stvárnil vokálně náročnou roli samotného obřího korýše:
https://drive.google.com/file/d/1VTSLSrQ1uQrbN-_Zlp4zptxY57nzEgWU/view
Nakonec zahráli i svou improvizaci čtyři malí kluci, kteří se představili jako Los Bastardos. Nejstaršímu z nich mohlo být maximálně tak šest let, přesto jim nechyběl talent ani elán. Jejich taneční kousek byl také velmi inspirován bitvou s korýšem:
https://youtu.be/LDU_Txk06tM?t=28
Během celé akce rozdávali zbývající muži z posádky Santa Sombrera kostýmy a malování ve stylu Dia des Muertos. Libertálané si je povětšinou brali, protože byly zadarmo.



Gran Concierto des Caňones
https://www.youtube.com/watch?v=Xrxt4DpOsfE
Pod rouškou tmy se všichni nalodili na svá plavidla a připravili k útoku. Santo Sombrero vyrazilo jako první takzvaně „balls deep“ jako středová nejtěžší síla, zatímco Pomsta Čachtickej Pani začala s obchvatem ze západu. Risen Wing i Černočerná Nejčernější Perla se však držely zpátky a to i když začala první palba z britského mortaru.
S prvním výstřelem se kromě děl rozezněla i celá hudební mašinérie Santa Sombrera. Mexikáncá galeona kromě ohlušujícího orchestru spustila i majestátní ohňostroj, který pálila do rytmu nad britské lodě, aby je tak v noci ozářila pro všechny dělostřelce. Každý záblesk pyrotechniky tak ukazoval, co britové chystají.



Bitevník zaujal boční palebnou pozici proti Santu Sombreru a sypal do něj jednu salvu za druhou. Korveta kryjící západní křídlo se vydala zasáhnout proti obkličující Pomstě Čachtickej Pani, druhá korveta začala naopak obchvat proti Santu Sombreru.
Bačové působili, že mají porouchané kormidlo a ztrácejí mobilitu. Korveta tedy vystřelila háky, aby si je přitáhla k sobě, na čož ale zřejmě Slováci přesně čekali, neboť korvetu začali přitahovat také. Navíc se z noci vynořila jejich druhá loď Tichá Mariána, která zahákovala brity z druhé strany. Ti si až pozdě uvědomili, co se děje a ocitli se tak v pasti. Na muže však stále měli drtivou převahu, vrhli se tedy prot nepřátelům na bodák.
Z jedné strany vedl Gejza se svým věrným beranem Michalem neohroženou zteč, kdy se umě rozháněl valaškou i svými dvěma copy, které kolem něho vířily jako šuriken. Britové však měli palební převahu na své straně, postavili z mariňáků dvě řady střelců a přímo po Gejzovi vypálili salvu. S hlasitým „MOOOOOOO...“ před něho téměř až ve zpomaleném pohybu skočil jeho věrný beran a do cesty kulek strčil svou tvrdou lebku. Kulky se poodrážely zpět do anglické formace a střelci se káceli k zemi. Stejně tak se však skácelo bezvládné tělíčko moudrého huňatého obláčka Michala.
Svetozár vedl zteč z Tiché Mariány. Zaskočení britové se nestihli včas zformovat na jejich straně, proto se k ním stihli bačové dostat na vzdálenost valašek. Ne všichni však bojovali těmito vycházkovými sekerkami. Maďar Moloch přítomný ve Svetozárově přepadové partě si jen plivl do dlaní a rozdával rány pěstí se silou dělových ran. Když bačové spatřili, jak beran Michal klesl k zemi, rozpoutalo to v nich nekonečnou zuřivost. Zbývající ovce srážely z paluby každého, kdo nepáchl bryndzou, a brzy tak dočista vymetly horní palubu.
Černočerná Nejčernější Perla se dlouho držela zpátky. Jakmile však ozářil ohňostroj obrys papouška kroužícího nad několika kanoemi a katamarány, přidala se do útoku také. Spolu s menšími loděmi se jako vlčí smečka vrhli indiáni na korvetu, co se pokoušela obklíčit Santo Sombrero. Spousta z malých lodí dostala přímý zásah dělovou koulí, indiáni však většinou stihli seskočit a ke korvetě doplavat. Nebývalá rychlost domorodců, kteří museli být něčím nadopovaní, brzy pomohla všem přirazit až k trupu mnohem větší lodě. To už mezi nimi byla i sama Černočerná Nejčernější Perla.
Ta se snažila ostřelovala korvetu podivnými neslyšnými děly, ze kterých létala sršní hnízda, shnilé melouny a kokosové ořechy. Kromě toho pak nasadila i svou zvláštní zbraň připomínající varhany. Ukázalo se, že se jedná o vícehlavňovou foukačku, kterou byli vybavení i mnozí další domorodci. Aby mohla pokropit palubu korvety, neměla dost vysokou palebnou pozici. To se zdálo jako problém jenom chvíli, neboť z hlubin připlulo ohromné bílé těleso lidožravého žraloka, který před sebou hrnutou vlnou loď vyhodil do zvduchu. Ta v letu vystřílela salvu foukačkových šipek, které smetly velkou část paluby britů.
S poslední takovou salvou se sám Siržon nechal vyhodit vlnou na nepřátelskou palubu. Za letu shodil svůj obří třírohák, z pod kterého se vynořilo mohutné číro propletené kůstkami a peřím. Kabát, který z něho ve skoku odletěl, zároveň odkryl náhrdelník z uší a bederní roušku. Se superhrdinským dopadem na palubu tasil jednou rukou svůj tomahawk a druhou svůj foukačový revolver. Posekal několikero britů, než proti němu stanul sám korvetní kapitán. V nastálém duelu to vypadalo, že nemá Siržon navrch a indiáni mu odmítali pomoct, jenom fandili. Když už byl jejich vůdce v úzkých a zdálo se, že ho kapitán propíchne rapírem, byl to brit, kdo se náhle v tichosti zkácel k zemi. Indiáni jásali, že jejich prorok zvítězil silou své vůle, pravda však byla taková, že celou bitvu sledoval Siržonův ostřelovač Ypolit Bušár. Rozložil si svou třímetrovou dalekonosnou foukačku s dalekohledem na kopečku u Libertálie, šaman mu vyvěštil povětrnostní podmínky i odchylky v rotaci planety a mistr foukač tak mohl se smrtící přesností poslat šipku, kam přesně chtěl – do krku korvetního kapitána.
Korvety sice ještě definitivně nepadly, ale očividně o ně bylo postaráno. Bitevník však stále nerušeně využíval svou palebnou převahu nad Santem Sombrerem. Obě těžké lodě kolem sebe kroužily jako dva tanečníci flamenca. I orchestr změnil své téma, zatímco malinký zpěvák z Los Bastardos stanul vedle svého otce Chésuse a přidal i svým pištivým hláskem:
https://www.youtube.com/watch?v=JMIAQiYGbfI
Po několika ostřelovacích kolečkách zřejmě bitveník zjistil, že jeho dva parťaci jsou v ouzkých a rozhodl se Santo Sombrero co nejrychleji vyřešit. Otočil se přídí proti Mexikáncům a plnou rychlostí vyplul proti nim. Ti, stále se soustředící částečně i na hudbu, nestihli včas zareagovat a s brity se za výbuchu třísek srazili.
Taranování je však příliš nepřekvapilo, jakýsi Jean-Jacques vyrazil z podalubí na svém bílém koni s flaškou koňaku v jedné ruce a šavlí v druhé přímo proti útočícím britům. Nečekal na svoje kolegy, vyrazil sám, při přeskoku mezi palubami do sebe obracel lahev dnem vzhůru. I se svým běloušem zmizel v kouři z děl.
Úlek rudokabátníků však získal pro zbytek Mexikánců dost času. Dělostřelec Carlos nabil do ručních kanónů haggis od Scottyho a střílel ho britům přímo do obličejů. Těm se ze skotské břečky dělalo na zvracení, jejich první zteč tak zkončila naprostým fiaskem. Hned za salvou haggise vyrazili bojovníci Sombrera kupředu vedeni Ashishishem PANEM JOHNEM se dvěma tomahawky, který byl odhodlaný nenechat se zahanbit útokem Jean-Jacquesa. I když se bil udatně, britů bylo příliš mnoho a tlačili postupně Mexikánce zpět na jejich palubu. Scotty se pokoušel své muže povzbudit pokřikem: „Za Chésusovo Nové Skotsko!“, ale marně, nikdo ho stejně moc neslyšel.
Tehdy se bitevník nezdravě naklonil na stranu a ozvalo se dupání na dřevo, jakoby snad něco zespoda po lodi lezlo. A opravdu, po trupu vylezl ohromný korýš El Eviatano, jehož za jedno tykadlo držel Olaf Svenson a za druhé Sven Olafson. Křičeli: „Přišli jsme o Dlouhýho Hada, ale teď máme Velkýho Kraba!“ zatímco naváděli obludu na palubu bitevníku. Mocný krab trhal klepety kusy lodě na padrť, až začali všichni britové prchat na Santo Sombrero. Co nerozřezal na kusy Ashishishe PAN JOHN, padalo před Chésusem na kolena a prosilo o milost.
Bitevník se začal lámat a potápět i se všemi zbývajícími na palubě včetně Jean-Jacquesa, kterého už nikdo nikdy neviděl. Chésus dal vypálit vítězoslavnou salvu z děl. Jak jí Carlos ládoval, většině posádky pískalo v uších. Po výstřelu to přestalo. Konečně, myslel si nejdříve Chésus, než zjistil, že s vítězstvím definitivně ztratil sluch. Navzdory porážce bitevníku propukla posádka Santa Sombrera v slzy.



Husťanův Návrat
Nad doutnajícími troskami před Libertálským přístavem za rozbřesku proletěl zelený záblesk. To konečně vzbudilo pozornost Risen Wing, neboť věděli, co to znamená. Ještě než se z kouře a ranní mlhy vynořila ohromná Husťanova loď, nad mořem se nesla námořnická odrhovačka:
https://www.youtube.com/watch?v=wcYEpYtnvxs
Risen Wing vyplula Husťanově lodi naproti ozbrojena zvláštním trojzubcem. Husťan si však maličké lodičky nevšímal, nechal dorazit své obří plavidlo na břeh a seskočil z přídě na písečnou pláž. I posádka Risen Wing tedy opět vystoupila na souš a hnala se za ním. Navzdory své nezdravé nemrtvosti mu vyráželi obyvatelé Libertalie naproti a ptali se ho, co chce, on ale všechny ignoroval. Vypadalo to, že míří k Santu Sombreru.
Tam si nechal zavolat Chésuse, což bylo vzhledem k jeho hluchotě poněkud složité. Předal mu pak do rukou shnilou a vilejši porostlou světlici, kterou má prý vystřelit, bude-li Libertalie v nouzi. Také ho přiměl podepsat lejstro o prezidentování Libertalie, které Chésus nadšeně odškrábl.
Během nadcházejícím jmenování nového prezidenta Libertalie – Chésuse ze Santa Sombrera, se držel Husťan stranou. Během toho k němu přišel Bobby a píchl do něj trojzubec. Husťan se okamžitě proměnil zpět na starého mrtvého piráta, co zemřel na plíseň ploutví. Na místě přišel o své nadpřirozené vlastnosti a skonal. S ním se rozpadla i celá jeho ohromná loď.
Po obřadu si Chésus opět přečetl lejstro. Našel na něm ale zvláštní řádek, na který si předtím nevzpomínal.
„Až Libertalie ohrožena bude, i tebe vyžene hrob na moře!“
Nejdříve se Chésus lekl, ale pak si s úsměvem řekl: „Co už, to teprve bude Dio des Muertos!“