Příběhový Setting

Carlos Sintierra (& Guillermo) - Kanonýr. Miluje všechno co třaská, rád zapaluje věci a vymýšlí jak by se dali věci vznítit ještě víc. Jednou byl odsouzen svoji posádkou k smrti, přivázali mu dělovou kouli na nohu a pustili ke dnu. Poblíž byl ale ostrov a jemu se povedlo po dně dostat na ostrov i s dělovou koulí. Po čase mu dělala koule jedinou společnost a on si na ní namaloval kníratého španěla Guillerma a ten se mu stal nejlepší kamarádem. Když ho konečně Chésus vyzvedl, tak si ho vzal na Plubu a nedá ho z ruky. Párkrát se už ale stalo, že došli koule a zatímco se Carlos nedíval, naládovali Guillerma. To pak začala mela, dokud posádka nesehnala jinou kouli a nemalovali znova Guillerma a (jelikož Carlos není zrovna nejchytřejší) Carlose vždy zase uklidnilo. V Chesus band hraje na trubku (strašně), protože mu nejvíc připomíná kanón.
Jean-Jack Ambert - Francouzký šlechtic, vojenský plukovník a dezertér. Totálně zhrzenej světem, nechal všechno za sebou a stal se pirátem. Je nám užitečnej páč z nás svýma zkušenostma dělá slušnou warmashine, učí muže střílet apod. ale hlavně jako jeden z mála vydrží až do konce našich představení, byť je to asi spíš kvůli tomu že je na dně flašky (což on je skoro pořád). Naše hudba podle něj krásně odráží jak je svět na nic a dává mu podivné uspokojení. V podpalubí má ustájenýho válečnýho bělouše (což nás trochu sere, zabírá místo), a když se pořádně opije, pořád vykládá, že na něm vyjede na poslední charge (klidně i na nepřátelskou palubu), až budou věci nejhorší.
Ashishishe - (silně preferuje jméno Pan John) Indián, který nenávidí indiány a je strašný rasista. Když mu někdo řekne, že je přece indián, tak na něj nevěřícně kouká a klidně i popere, protože on přece není žádná špinavý indián. Obléká se jako gentleman ale má ve vlasech pera (což zapírá). Když se ale dostane do bitky, tak najednou odněkud vytáhne tomahawky, začne hulákat indiánské battlecries a bojuje jako indián (což později zapírá). Chésus ho vzal do posádky protože potřeboval bubeníka, ale protože bubínky jsou indiánské tak na ně skoro nikdy nebubnuje.

Chesus

Raný život
Mechikánec Chésus byl už jako malý kluk pěkně zakulacen a tvář se mu rozjanila kdykoli jeho oči spatřily nehlídané jídlo. Jeho instinkt kde vyčichnout správnou příležitost se lepšil každým rokem a bylo až s podivem, jak při své stavbě těla dokázal vytipovat a nepozorovaně získat lahodnou kořist. Byla to ale až starší dívka Juanita, která mu ukázala, čeho všechno by mohl s takovým nadáním dosáhnout: jednoho líného odpoledne mu nabídla, že když pro ní získá košík s ovocem, ukáže mu prsa. Chésus nejenže slavil se svou loupeživou misí úspěch, dokázal ho pořádně využít - a k slíbené 'výplatě' přizval i bandu svých vrstevníků. Od té doby to byl oslavovaný kápo místní bandy, který ví, jak získat 'to nejsladší ovoce' a spolu začali loupit u farmáčů a kupčíků a kupovali si za to přízeň místních děvčat.
Je ale ještě jedna věc, kterou Chésus miluje nad tácy plné vybraných lahůdek a vnady opálených dam. Stalo se to v Magarladánu, chudém, odhlehlém a prachobyčejném městě, ve kterém ale zrovna slavili Dia de Muertos. Chésus tu byl poprvé svědkem věci, která naplnila a zároveň pohltila jeho život: vystoupení Mariachi band. Jeho srdce roztálo, když se struny rozezněly a úžasné oblečení chlapíci zpívali o krásách světa které se musí užít než den a život skončí. V tu dobu už Chesus a jeho banda měli reputaci a místní se jich buďto stranili, nebo je rovnou vyháněli a nadávali jim do prachsprostých čoklů. Ale ty chlapíky kteří hráli na dni mrvých nikdo nevyháněl. Naopak, lidi jim prokazovali úctu, oslavovali je, bavili se díky nim. Chésus chtěl být jako oni.
Je tu ale jeden problém: Chésus nemá na hudbu ani zbla talentu. Co hůř, nemá ani moc trpělivosti se učit hrát. Uloupit hudební náčiní nebylo těžké, ale ať se Chésus snažil jakkoli, zvuky které vyluzovaly jeho prsty na kytaře byly vše jen ne lahodné, a on potřeboval loupit další a další nástroje, protože ty svoje po pár minutách zkoušení ve zlosti roztřískal.
Chésuse ale neúspěch neodradil. Nutil všechny kumpány, ať začnou hrát na různé nástroje,a zkoušel všemožné fígle, jak to udělat, aby jejich hudba byla lepší než ostatních bands. Věděl, že jednou bude hvězda a všem v Magarladánu vytře zrak - všichni ho budou milovat a nic jim za to nebude muset dávat ani na ně nebude muset řvát a vyhrožovat jim.

Pirátský život
Chésus si skutečně našel bandu věrných které nadchl pro svůj hudební ideál. Většina jeho posádky je ale složena ze všech možných koutů karibiku - přitáhla je totiž Chésusova reputace skvělého drancíře. Chésuse to ale moc netěší. Vypaloval města a přepadal konvoje španělské šlechty hlavně proto, aby se dostal k těm nejlepším hudebním nástrojům a k magickým textům, které dělají hudbu lepší (noty). Ty ale číst neumí - myslí si, že fungují spíš jako talismany, které dělají hudbu lepší pouze svojí přítomností, protože tak přece magické věci většinou fungují. Jeho reputace jako piráta jeho výpravami rostla, žel jeho hudební proslavení šlo spíše opačným směrem.
Často to šlo dokonce ruku v ruce: jeho nejslavnějším pirátským kouskem bylo zabití Španělského guvernéra. Slovo o Chesusových kouscích se totiž pochopitelně doneslo i k místním představitelům zákona, a na Chésuse a jeho posádku byla vypsána odměna a uspořádán vojensky korigovaný lov. Šeptalo se ale, že v té době už vraždami známý Chésus si to nenechá líbit a guvernéra odpraví, a guvernér se proto uklidil do ústraní a potají si na odlehlé, dobře střežené vile pořádal komorní šlechtické večírky, než Chésuse armáda lapí.
Verze, která se dostala do světa a k uším prostých lidí je tato: Chésus zavětřil guvernérovu stopu jako když se loví lanýži, a proklouzl nocí mezi válečnými loděmi i gardou která střežila odlehlou vilu na bohatém ostrově, a uprostřed nejlepší zábavy se na guvernérově večírku odmaskoval, a z pódia, za velkého smíchu do něj vpravil tucet kulí ze svých bambitek, kterými byl ověšený. Jeho muži pak vilu napadli ze všech stran a srovnali jí i její obyvatele se zemí, pro výstrahu všem správcům, kteří by si chtěli na Chésuse vyskakovat.
Skutečná verze, kterou zná jen Chézus a jeho tehdy přeživší posádka, je ale trochu jiná. Chésus i ostatní cítili, že jim teče do bot, a že je potřeba se schovat, než je španělská armáda vyčenichá. Chésus to tedy pojal jako skvělou příležitost, jak dát prostor své hudební kariéře - a schovávali se po odlehlejších městech a snažili se najít místo pro hudební vystoupení. Shodou náhod je najal služebník, který potřeboval hudebníky pro guvernérův večírek... A jelikož pan guvernér, sedící v první řadě, v prvních sekundách Chésusova vystoupení pronesl něco v tom smyslu, že je to hrozné, a Chésus to slyšel, začal prostě Chésus v návalu vzteku střílet. To, že to byl TEN guvernér se Chésus dozvěděl až nad ránem, kdy se jeho zbylí muži probírali kouřícími troskami honosné vily.
Chésusovi tento kousek zajistil nehynucí slávu, šťastným ho ale neudělal. A tak krouží mořem, s pověstí obávaného zabijáka guvernérů, s hrstkou hráčů, a pár desítkami pirátských obdivovatelů, kteří trpí jeho hraní, protože ví, že za tu kořist, kterou Chésus najde, se to vyplatí.

Chesus ve zkratce
-proslavený, tlustý, mexický pirát
-nadšení pro jídlo, ženy, bambitky a především mariachi bands (v tomto pořadí)
-představ si tlouštíka v mariachi obleku (přemrštěle vyzdobený), ověšeného tuctem pistolí a kupou šperků, zlatých řetězů, a podivně zavěšených útržků not
-hodně vznětlivý a hlasitý
-reputace zabijáka guvernérů, jeho loď (ukradená španělům) a posádka nahání strach mrazivým vyhráváním mexických písní (pokud to uslyšíš v přístavu v noci od moře, víš že je čas zdrhnout, protože Chésus je tady...)

Vztah Chesuse ke Cameronovi Hendersonovi MacDougallovi Scottymu
- Chésusův největší objev
- Dává Chésusovi naději do života, protože on bude ta věc, co uděla jeho band jedinečnou
- na rozdíl od Chésuse je spíš vysoký než tlustý. Chésus je prostě do šířky, zatímco Scotty je obrovská, skotská hora (2m+). S Chésusem sdílí nadšení pro jídlo, a taky je tlustý, ale na rozdíl od něj je i strašně vysoký, (Zatímco Chésus má m1,6) takže se to nepozná
- má strašně dlouhé a strašné skotské jméno, které si nikdo nepamatuje a tak mu říkají Scotty
- Zweihander, kilt, dudy a mořská nemoc
- Snad jako jediný chápe že Chésus neni zlořečený pirát ale neúspěšný muzikant, a snaží se mu pomoct
- Na rozdíl od Chésuse není egomaniak který touží po obdivu nebo moci


Cameron Henderson of the clan MacDougall
Raný Život
Cameron MacDougall byl druhým synem velkého klanového vůdce Williama MacDouglla z bohatého území Argyll. Jako malý...malý nebyl Cameron nikdy, ale jako mladý se vyjímal jako neohrožený bojovník s nečekaně velkou trpělivostí (na MacDouglla). Jednou mu dokonce jeden prašivý člen klanu Maclean řekl, že má nakřivo sporan a Cameron ho ani nezabil, i když po zbytek života mohl Maclean jíst pouze kaše a haggis (což viděl Cameron jako plus!).
William byl na svého syna velice hrdý, ale rmoutilo ho, že Cameron měl dva velké nedostatky: Moc mu nešlo hrát na dudy (i když jako každý MacDougall se učil na starých rodových dudách) a kdykoliv viděl vlny moře, tak okamžitě začal blít. Což bylo na ostrovech Argyll celkem problém. Cameron se snažil, a ačkoliv už dokázal na lodi vydržet notnou chvíli, vždy to bylo s kyblíkem v ruce.
Cameron neustále rostl a převyšoval všechny své vrstevníky. Jeho starší bratr byl mezitím drobný a chorobný a William sio skoro přál, aby Cameron byl jeho prvorozený a dával mu proto dost důležitých úkolů, jako komunikaci s ostatními klany (rozumějte bitky), vybírání daní na úzremí panství (rozumějte bitky) či řešení diplomatických sporů s Iry přes moře (zase bitky), ale díky Cameronově neuvěřitelné, skoro až nadlids...nadskotské trpělivosti začali být vztahy s okolím dokonce lepší než obvykle. Hlavně se skotským rodem Stuartů, kteří byli napojeni na vládnoucí rod Stuartovců se podařilo vyjednat výhodné obchody a smlouvy (stvrzené několika modřinami). To se ale brzo stalo MacDougellům osudný.
Občanská Válka a Pirátství
Když totiž v roce 1642 v Anglii vypukla Občanská Válka, přidal se rod na stranu Monarchie a svých spojenců Stuartovců. Zatímco starší Cameronův bratr, Brodric, zůstával v rodinném panství, Cameron vedl klanové muže proti proradným parlamentářům. Vytvořil si pro ně dost velkou nenávist, zvlášť pro jejich volnomyšlenkářské názory, které odsuzoval a hlavně nerozumněl. Na bojišti byl výraznou postavou, mávajíc svým 150 centimetrovým Claymorem a zabalen do rodiného tartanu rozséval smrt do všech stran. I kvůli jeho statečnosti a brutalitě se dostalo jméno MacDougall do povědomí všech parlamentářů.
Tudíž, když monarchisté prohráli válku a Karel I. ztratil svou hlavu, byl rod MacDougall krutě potrestán. Otec William byl popraven a většina pozemků zabavena. Nejhorší na tom bylo, že trest nevykonali Angličani, ale samotní skoti, klany, které stály na straně Parlamentu. Když si ale přišli pro Camerona, byl zrovna ve staré rodové pevnosti na západě Argyllu.
Cameron se rozhodl bránit a zabil ten den mnoho Skotů, když se jich ale valilo stále víc a víc, vzal rodové dudy, podíval se z okna na moře, poblil se a uvažoval o skoku do vody. Byla by to však sebevražda, kdyby zrovna neviděl v dáli plout pirátskou loď z Cornwallu. Odhodlal se tedy, poblil se a skočil z okna do moře (kde se znova poblil). Piráti vidíc tohoto blázna letíc vzduchem ku hladině, otočili plavidlo a Camerona vylovili. Byli to nalgičtí piráti, kteří dlouhá léta sužovala Wales a jeho pobřeží, ale nyní si na ně chtěl Cromwell došlápnou a oni usoudili, že líp jim bude na západě, v Karibiku. Tam se také vydali i se zeleným Cameronem.
Jediné, co pohánělo Camerona dál byla touha po pomstě. Na jeho listu bylo hodně lidí, mezi nimi parlamentáři, ale také mnoho Skotksých klanů, kteří zradili Monarchii a zničili jeho klan (i když, jak se později dozvěděl, část území byla ponechána jeho bratru). Byli to : MacKendrickové, Hayové, Douglasové, Cockburnové, Lennoxové, MacDonaldové, Malcolmové, Robertsonové, Roseové, Napierové a MacQuarriové. Kdykoliv nějakého Skota z těchto klanů na svých cestách potkal, zapomněl na svojí naprosto nadskotskou trpělivost a setal hlavy. MacDougall neměl nic, jen své dudy a svůj Claymore, v Karibiku byl ale o takového velkého chlapa zájem. Všichni se k němu ale chovali jen jako k hromotlukovi, zatímco on byl Cameron Henderson ze slavného klanu MacDougallů. Cameronovi se po domovině stýskalo, a tak alespoň tu a tam hrál na své dudy (za což by normálně dostal pěkných pár pohlavků, ale zase pamatujme, že má 2 metry a Claymore). Bohužel uměl jen Scotland the Brave (poznámka editora, ano, je to z 1911, ale snad nám to prominou). Brzy mu ale mělo statečné Skotsko otočit život naruby.
Cameron se totiž za plundrování ostrova Svatého Tomáše (dnes Panenské ostrovy) dostal do dánského vězení. Dánové ale po těchto útocích na tom sami byli sami a byli rádi, že doklopýtali na ostrov Svatého Kryštofa, kam sebou vzaliu i Camerona. Tam Cameron z nudy hrál na své dudy (dosti falešně, zkoušel zahrát novou píseň), když tu náhle začaly na již dosti zuboženou pevnost padat dělové koule. Když se Cameron podíval z okna, viděl pirátskou loď! Ale ne ledajakou, z její paluby se ozývali veselé zvuky Mexické hudby (kterou již několikrát Cameron na svých cestách zaslechl, i když často lépe zahranou). Když ho piráti osvobodili, byl přednesen před kulatého a příjemně vypadajícího chlapíka, který jej okamžitě objal. To byl kapitán Chésus. Bohužel se první setkání událo na lodi a Cameron se hned poblil. Chésus si z toho ale nic nedělal a vysvětlil mu, že slyšel líbezné tóny Cameronové hudby a musel tudíž Skota vysvobodit. Potřebuje ho totiž v kapele. Cameron přijal (jelikož neměl příliš na výběr), ale po čase mu mexická banda přirostla dosti k srdci. Vypadá to, že bude muset v Karibiku ještě pár let zůstat a toto je lepší společnost než mnozí. I když by se mohli už naučit, jak se doopravdy jmenuje.

Cameron Henderson z klanu MacDougall ve zkratce
⦁ Skot ze starého klanu
⦁ Má strašnou mořskou nemoc
⦁ Má dudy a Claymore
⦁ Má 2 metry
⦁ Je nadskotsky trpělivý
⦁ Grudges bere velice vážně