1. Vyhodnocení - Santo Sombrero

Scotty se na palubě jedné z britských korvet otáčel s claymorem tak obratně, že jeho kilt vířil vzduchem i s moudím, které pod svým tartanem původně ukrýval. Rudokabátníci naplnění hrůzou už ze samotné hudby z pekel se před ním vrhali do vody nebo padali na kolena a zacpávali si uši. Přes mečení dud a kvílení orchestru na Santu Sombreru nebyl nářek nebohých britů ani slyšet. Jediné, co občas přehlušilo obludnou kakofonii byl svorný křik vikingů z Dlouhýho Hada volajících: „RAGNARÖK!!!“. Tomu všemu z můstku na palubě galeony zvěstující mexickou smrt přihlížel kapitán Chésus, drnkal si k tomu na banjo a zpíval:
https://www.youtube.com/watch?v=vtRn2qmmOes



Před Vyplutím
S posádkou Dlouhýho Hada jste se domluvili kromě plánu útoku na výměně „záruk“. Scotty se chystal nalodit k vikingům a Snorri Ulfson se zase měl nalodit na Santo Sombrero. Představil se jako prvotřídní pletač košíků a kroužkových košil, tudíž dokázal opravovat díry v lodi proutím i zbroje pomocí kroužků. Zdál se být poněkud zvídavý ohledně toho, jak funguje Santo Sombrero jako loď, ale těžko říct, jestli vyloženě špionil nebo ho jenom fascinovala moderní lodní technologie, natož ozvláštněná mariachi udělátky.

Plavba k Isla del Pelar
Už cestou spustila posádka Santa Sombrera svůj um prvotřídního kalibru. Vikingové se tomu nejdřív smáli, že je to vtipná záležitost, protože se posádka hudebníků vyčerpá ještě před bitvou a pak se vůbec nezapojí, ale po chvíli se začali mezi sebou dohadovat. Scotty později vyprávěl, že už jim to začínalo lézt na nervy, protože jim to nejen nahánělo husí kůži, ale také rušilo rytmus veslování a jejich šaman (resp. šamanka Brunhilda jak později osvětlil Scotty) se nemohla soustředit na házení run, natož čtení znamení na obloze. Požádali proto Chésuse, aby šetřil sílu na bitvu a schoval si hrůzu pro nepřátele, což ho pochopitelně velmi urazilo. Jelikož kapitán Olaf byl mimo dosah na druhé lodi, vzal alespoň Snorriho a narval jeho hlavu do ústí bombardónu, aby se pořádně zaposlouchal a našel v té hudbě patřičné kvality. Na Olafa pak křičel, že přeci hrajou pro ně, tak ať si doposlechnou song a nenarušujou dohodu, že obě lodě poplují pospolu. Načež nechal hrát kapelu ještě hlasitěji.
Olaf ale dal na Brunhildino naléhání, že v takovém zmatku nemůže věštit, snažil se zařvat něco na Chésuse, ale už mu nebylo rozumět. Mával na něj alespoň mapou a ukazoval na Isla del Pelar. Pak se vikingové opřeli do vesel, naplno roztáhli plachtu a ujížděli napřed.
Když to Scotty zmerčil, rychle nafoukl dudy a skočil přes palubu. Navzdory obřímu claymoreu na zádech ho stále jeho hudební nástroj nadnášel dostatečně, aby doplaval zpět na Santo Sombrero. Omlouval se svému kapitánovi, že opustil misi, ale nechtěl opustit jeho. Také se pochlubil, že na drakkaru se stihl poblít jenom osmnáctkrát. Chésus do poslední chvíle nechal hrát hudbu na plné obrátky, aby je vikingové slyšeli ještě v dálce.

Bitva u Isla del Pelar
Dlouhej Had čekal na své spojence na přilehlé straně ostrova a posádka doplňovala síly popíjením medoviny. Když dorazilo Santo Sombrero, vypustili havrana. Ten chvíli kroužil nad oběma loděmi a pak zamířil směrem, kde by se měly nacházet obchodní lodě. Pak Olaf zavolal: „Je to dobrý, havran chce, abychom ho následovali. Odin je s námi! Napadlo nás, že...“ ale jeho hlas opět zanikl v zesilující hudbě kapely, nikdo z Chésusovy posádky se proto nedozvěděl, co měl Olaf za novinku v plánu.
Brzy na to obě lodě vypluly k odvrácené straně ostrova. Jak vikingové slíbili, tak také udělali. Jakmile spatřili tři britská plavidla, opřeli se do vesel a pluli přímo k nim. Santo Sombrero zatím zabíralo vhodnou palebnou pozici, aby uskutečnili Jean-Jacquesův plán – rozstřílet stěžně řetězovými střelami, které připravil Carlos, a následně s hudební podporou taranovat trup zbývajících lodí.
S první salvou z děl Santa Sombrera i vikingové odhalili svou skrytou zbraň. Tři příďové balisty nabité harpunami dosud skryté pod náhradními plachtami. Zatímco neustále měnili směr, aby se vyhnuli nepřátelské palbě, podařilo se jim třikrát harpunovat bok jedné z korvet. Následně začali z nepochopitelného důvodu veslovat směrem od své kořisti. Ani Jean-Jacques nepoznal, co mají v plánu, dokud se chycená korveta nezačala naklánět.
Zatímco jedna doprovodná loď už díky Carlosovi přišla o všechno manévrovací oplachtění, druhá se díky síle vikingských veslařů převrátila na bok. Jean-Jacques se na chvíli nad tou spouští pousmál a pak si nechal osedlat bělouše, se kterým doklusal až na samotnou špici příďové kosatky. Přišel čas taranovat zbývající dvě lodě.
Obchodní karaka se pokoušela utéct, ale vikingské harpuny jí udržely na místě, zatímco Carlos dokončil spoušť v jejím lanoví. Scotty mocně volal: „RAMMING SPEED!“, až mu z fousu odlétaly zbytky zvratek a společně s Ashishishem PANEM JOHNEM se připojil k Jean-Jacquesovi na přídi.
Jak se nepřátelské paluby přibližovali, viděl Chésus naprostou hrůzu a paniku v očích britských námořníků. Někteří si dokonce zacpávali uši! Darebáci bez špetky vkusu! Musí být potrestáni!
„Darles el Inferno!“ zakřičel kapitán do svého hlásného pozounu, těsně předtím, než došlo ke srážce.
Následná bitva byla velmi rychlá, vyděšení protivníci se hrůzou vrhali do vody raději, než aby skončili pod kopyty Jean-Jacquesova bělouše nebo ještě hůř, pod Scottyho kiltem. Ashishishe PAN JOHN se vrhl kupředu se dvěma tomahawky, o kterých ještě před přeskokem všechny ujistil, že to jsou gentlemanské kordy. Vikingové vylézali po bocích lodí za křiku „RAGNARÖK!!!“, včele jejich první důstojník Sven Olafson, který všude kolem sebe se smrtící přesnosí házel podivně tvarovaná kladiva. Olaf Svenson troubil na roh, což ještě přidávalo současné kakofonii, zatímco druhou rukou vyhazoval kotvy s lany, aby umožnil více svým můžům vylézt na vyšší lodě.
Hudba ze Santa Sombrera jakoby vedla všechny k nepříčetnosti, obě pirátské posádky nezastavili zběsilé zabíjení, dokud poslední brit (vyjma Scottyho (A PANA JOHNA!)) dýchal. Jakmile ze všech opadla krvežíznivost, jali se plundrovat, co z lodí zbylo.

Rozdělení Plundru
Podle vikingů obě lodě přispěly stejnou měrou v boji na moři (vy jste zlikvidovali jednu korvetu, oni taky a obchodní karaku jste chytili společně), nicméně byli přesvědčeni, že na palubách bojovali lépe, ačkoliv oceňovali výkony Scottyho, Jean-Jacquesa a Ashishisheho PANA JOHNA, který se jim i přesto pokoušel neuměle vysmívat. Chésus ale oponoval tím, že bez hudební podpory by nikdy nebojovali tak dobře. Nakonec se dohodli, že každý dostane 5 kusů kořisti, ale vikingové jako projev respektu vůči Scottymu a zbylým dvěma chrabrým válečníkům dají jeden kus kořisti právě vycházející hvězdě. Po rozdělování kořisti ještě přišel Ashishishe PAN JOHN, s tím, že v kapitánské kajutě na obchodní karace našel divný obrázek (mapa s vyznačenou obchodní trasou další lodi).
Konečný stav tedy – 6 kořisti a mapa s trasou pro Santo Sombrero, 4 kořisti pro vikingy (kteří také něco našli, ale nešířili se s tím, co našli). Vikingům padli tři muži, vám pět.

Mapa trasy:

Cesta Zpět
Cestou zpět se už vikingové nepřipojili, zahákli do vleku jednu z korvet a odpluli někam na jih.
Ze břehů Isla del Pelar celou bitvu sledovali nějací domorodci, když se ale vaše loď přiblížila, zmizeli v porostu.
Na břehu Isla de la Ruina se tyčila ohromná bitská pevnost, resp. její zbytky pokrývající útesy směrem na západ. Když se Carlos koukal dalekohledem, určil zkušeným okem, že v pevnosti určitě něco vybouchlo, možná i poměrně nedávno. Půjčil dalekohled Chésusovi, aby se taky podíval a ejhle, od pevnosti odcházela skupina námořníků vedená nikým jiným než tím zmetkem Edwarrrdem Silverrrem. Chlapcům z YARRR! se zřejmě zachtělo nějakého průzkumu.

Doporučení
Carlos Sintierra: "Los harpupas nejsou špatná věc. Možná, kdyby měly ještě explozivní konce, sí?“
Jean-Jacques Ambert: „Zajímala by mě ta la pálenka od toho Oravce, nebo jak se jmenuje.“
Ashishishe: „Pan John se smál vousatým seveřanům, ale oni bojovali jako ďasi. Pokus o urážku neměl šmrnc, to asi Pan John nedokáže tak, jako se ohánět dvěma gentlemanskými kordy.“

Dispozice
Chésus – kapitán, nejnadanější muzikador a nejskvělejší desperado
Scotty – první důstojník, obří skot s dudami, claymorem a mořskou nemocí
Carlos Sintierra (&Guillermo) – idiotský mistr výbušnin, trumpetista, se svým kamarádem dělovou koulí Guillermem
Jean-Jacques Ambert – nihilistický francouzský plukovník, má válečného bělouše a problémy s alkoholem
Ashishishe – indián tvrdící o sobě, že je brit jménem Pan John, odměřený bubeník a tomahawkový bitkař

A 75 dalších chlapů v posádce

Santo Sombero
20 kanónů (které mohou být kdykoliv pomocí kolejnic vyměny za ozvučnice flašinetů)
2 veslice
2 čluny
Velmi těžká galeona zdobená ve stylu mexického svátku mrtvých. Třásně přidělané všude, kde to jde, sombrero na každém stěžni a na příďová figura třímá trumpetu, na kterou jde zevnitř podpalubí hrát.