5. Vyhodnocení - Santo Sombrero

„Musíš víc přitlačit spodní ret, skoro tě na ten el trombón neslyšim!“ Křičel Chésus na jednoho z Los Bastardos. „A ty, na to že jsi el cantante, tak máš hlasivky silný jak nenarozený jehně! Chceme sakra, aby naši amigos měli el coraje z naší múzika, ne aby si zacpávali svoje orejas a nemohli tak bojovat!“
Mladíci ale opravdu dělali, co mohli. Sami dokonce tvrdili, že je bolí ouška z toho, jak hrají nahlas. Nikomu na Santu Sombreru kromě nich to tak však nepřišlo. Jean-Jacques byl první, který sebral kuráž říci Chésusovi jako první do očí – všichni na lodi čim dál tím víc hluchnou a dlouho očekávaný finální zmar přichází. Chésus ho zpražil, že to není pravda, záhy ale plakal Scottymu v kajutě na rameno. Za smutného drnkání a lkavého zpěvu pak kapka jeho slz spadla na Olafem vyznačené místo setkání na mapě.

https://www.youtube.com/watch?v=5-eRtuLDnLs



Darebáčtí Bačové
U ostrova Baguette přišla první ze špatných zpráv. S kupcem už jednali námořníci z Pomsty Čachtickej Pani. Když Santo Sombrero připlulo blíž k obchodní koze, aby Chésus zkusil s kupcem sám mluvit, ale Gejza Oravec mu svou lodí zastoupil cestu. Oznámil, že dá Sombreru jednu kořist za to, že se seberou a odjedou. Chésus nechal signalizovat, že se mohou společně o kořist za doprovod kupce rozdělit a budou ho bránit oba, ale ani to se Slovákům nechtělo. Nabídli dvě kořisti za to, že Santo Sombrero odpluje.
Chésus nechal mobilizovat loď do plné pohotovosti a dožadoval se alespoň tří kořistí. Na to se na přídi Pomsty Čachtickej Pani objevil první důstojník Svetozár Hraško a volal na Chésuse:
"Tri zo štyroch? To predsa nie je fér, to by nešlo. Hej, vy na tom beztak ste s korisťou o dosť lepšie, tak predsa nebudete zarábať na ostatným, keď vám ponúkaj fér dohodu. Že vás hanba nefackuje."
Chésus chtěl dál trvat na třech kořistech, ale Slováci trvali na dvou. Nakonec se dohodli, že si Santo Sombrero si vezme dvě kořisti, ale také zásoby bačovské pálenky z tulipánů a až dojde na velkolepý závěrečný koncert, připojí se k němu z Pomsty Čachtickej Pani také fujarista Maťo. S tím bačové souhlasili.

Korýš El Eviatano
Kousek od Gateau již na Santo Sombrero čekal drakkar Dlouhej Had. Měli radost, že Chésus dostál slibu a opravdu připlul, uspořádali proto také v předvečer bitvy s mořskou obludou veselé popití na své palubě, kam důstojníky ze Santa Sombrera pozvali. Hned ráno za úsvitu pak svolali válečnou poradu.
Už jen z porady s Olafem před samotnou akcí měl Chésus inspirace až až. Představoval si, jak podobně jako toreadoři během corridy bude lodička Dlouhej Had s červenou plachtou šikovně uhýbat výpadům mocného kraba, což ostatně seveřanům také poradil jako tu nejlepší taktiku.
https://www.youtube.com/watch?v=szIm-3Eyhvw
Scotty na druhou stranu navrhoval, aby Olafova posádka naopak převzala iniciativu a sama se stala býkem – taranovala korýše svou přídí čelně. Vikingové poděkovali za názor, měli však s nestvůrou vlastní plány a nechtěli, aby se jim do toho kromě pozorování jakkoliv Santo Sombrero míchalo.
Obě lodě připluly k něčemu, co vypadalo jako malý ostrůvek s jednou palmou. Při pohledu dalekohledem se však ukázalo, že je to kus vraku lodi trčící z hladiny moře. Olaf signalizoval, že El Eviatano je blízko, ať se Santo Sombrero drží zpátky. Ostrůvek se začal zvedat z vody a s ním se z moře začala vynořovat ohromná tykadla, pak složené oči, masivní klepeta a nakonec i zbytek obřího humřího těla využívající kus lodního vraku jako ráček poustevníček využívá opuštěných ulit. Chésusem inspirace jen proudila a když viděl malou loď Dlouhýho Hada stát čelem proti obludnému korýši, začal dirigovat.
https://www.youtube.com/watch?v=JHax3XBh8pg
Olaf vlastnoručně pálil ze všech vrhačů harpun na přídi, ale do krunýře mořské bestie se snad žádná z nich nechtěla zapíchnout. Velel tedy k vylodění přímo na zvíře, aby si chlapi našli cestu k masu vlastními sekerami. Právě včas, protože jakmile se loď humrovi přiblížila, přešmikl jí napůl jedním ze svých klepet. Vikingové se navzdory svým kroužkovým zbrojím snažili udržet na hladině a doplavat na trup nestvůry. Bohužel se to ne všem podařilo, jedním z takových byl i známý Santa Sombrera – pletač Snorri.
Když po krunýři běhali válečníci a snažili se ho prorazit, nestůvra se chtěla stáhnout do ochrany svého cestovního domečku – lodního vraku na zádech. Vikingové ale silou vlastních těl drželi lodní vrak, aby se do něj nestvůra nemohla schovat, zatímco pár z nich stále tesala sekerkami do krunýře. Svenovi se podařilo vlézt nestvůře do pusy, kde odsekával svým danaxem hbitě se pohybující chelicery, než ale dílo dokončil, byl spolknut.
Už to vypadalo, že zrůda posádku Dlouhýho Hada porazí, ale Olaf se stále nevzdával, stále sekal do krunýře, stále kopal potvoru do oka. Ta se náhle začala kácet a chrlit z úst krev. Sven jí nejspíš šikovně zaskočil a likvidoval jí zevnitř. Když to Olaf spatřil, skočil do její mordy za svým otcem, synem, bratrem i strýcem v jedné osobě. Nestvůra se pak skácela definitivně pod vodu a nikdo z vikingů se nevynořil.
Jakmile se vlny na hladině uklidnili, přestali i hudebníci hrát. Po Dlouhym Hadovi ani jeho posádce nebylo nikde ani památky, jakoby snad nikdy ani neexistovali. Jen 3 slíbené kořisti od Olafa v nákladovém prostoru napovídaly tomu, že se nikomu nezdáli.

Otočka u Holanďanů
V rámci Scottyho plánu hledat další bastardy a obecné sháňce zásob na poslední velký koncert si Santo Sombrero cestou zpět zajelo přes holandské kolonie. Zde kromě potřebných zásob, barev a materiálů na opravy opravdu Scotty vypátral posledního bastarda! Chlapec si nemohl pomoci, kudy chodil, tam něčím chrastil a nešťastně nakřáplým hlasem volal: „Olé!“ nebo „Ajajajaj!“. Nebylo tedy pochyb, o koho jde. Okamžitě dostal rumbakoule a byl zařazen do procesu. Los Bastardos jsou kompletní!

Opravy a Přípravy
Neustálé hudební zkoušky a konstantní hluk oprav i příprav neumožnily nikomu z posádky se plně zotavit z ohlušujícího výbuchu. Někdo rychleji, někdo pomaleji, ale všichni kromě Los Bastardos hluchnou. Carlos se s tím sice už naučil trochu žít, po večerech však se slzami přikládá svou trumpetu na namalovaná ústa svého nového Guillerma a neumělě prská mezi rty. Jean-Jacques je s tím smířený jako ostatně s veškerým světovým neštěstím a akorát trochu zintenzivněl svoje pití. Ashishishe PAN JOHN začal z lodi pomocí čaje (je to přeci gentleman) vykuřovat zlé duchy.
Jinak se loď podařilo opravit, čerstvě natřít a plně zásobit. Na hudební zkoušky zpět v Libertalii se pak dostavil i fujarista Maťo, snažil se to všechno vydržet, ale očividně to dělal s velkým sebezapřením.

Doporučení
Carlos Sintierra: - rezignovaně přivázal svou trumpetu na jednu z připravených rachejtlí -
Jean-Jacques Ambert: „Krásnou labutí píseň měli ti z Dlouhýho Hada. Aby náš poslední koncert nebyl něco podobného.“
Ashishishe: „Jestli ohluchnu, aspoň mi nikdo nebude lživě tvrdit, že nejsem gentleman.“

Dispozice
Chésus – kapitán, nejnadanější muzikador a nejskvělejší desperado, má náběh na tinitus
Scotty – první důstojník, obří skot s dudami, claymorem a mořskou nemocí
Carlos Sintierra (&Guillermo) – idiotský a hluchý mistr výbušnin, trumpetista, se svým kamarádem dělovou koulí Guillermem
Jean-Jacques Ambert – nihilistický francouzský plukovník, má válečného bělouše a problémy s alkoholem
Ashishishe – indián tvrdící o sobě, že je brit jménem Pan John, odměřený bubeník a tomahawkový bitkař

A 70 dalších chlapů v posádce
1 bastardí pozounista, 1 bastardí zpěvák, 1 bastardí basák,1 bastardí perkusista

Santo Sombero
17 kanónů (které mohou být kdykoliv pomocí kolejnic vyměny za ozvučnice flašinetů)
2 veslice
2 čluny
Velmi těžká galeona zdobená ve stylu mexického svátku mrtvých. Třásně přidělané všude, kde to jde, sombrero na každém stěžni a na příďová figura třímá trumpetu, na kterou jde zevnitř podpalubí hrát.